Amiga na Macu

rok vydání: 1995

počet disket: 3

Amiga 1200 / CD32

Máte málo závodních titulů do vašeho emulátoru? Není nic snažšího, než si stáhnout tento kus a nainstalovat jej na váš virtuální harddisk. Po svižné titulní skladbě se promačkáte do úvodního menu, zvolíme obtížnost, počet kol na závod a způsob řazení. Pak následuje výběr závodního vozu – zvolit si můžete jeden z šestice nabízených závoďáků.

Pohled na herní plochu je shora, grafika není sice nijak oslňující, ale rozhodně se jedná o lepší nadprůměr.

Roadkill jsou závody skutečně vražedné – nejenom že rychlost hry je vysoká a na každém okruhu se včetně vás pohybuje devět vozidel, ale co dělá hru opravdu zábavnou je možnost likvidace protivníka. Mezi nejoblíbenější způsoby zcela určitě patří odpálit na soupeře samonaváděcí raketu. Způsob je i najet do soupeřova vozidla zboku a natlačit ho do mantinelů s ostny. Každý vůz snese určitý stupeň poškození, když jej odďěláte, efektivně vám exploduje.

Hra nemá možnost uložení pozice, po každém okruhu ale získáte kód, který vás posune přesně tam, kde jste při hraní skončili. Kód si přepíšete někam do notesu, je to vlastně save na papír

Zvuková kulisa je velmi zdařilá. Doprovodné skladby mají „koule“, dokáží vás velmi rychle vtáhnout do hry. Během likvidace protivníků sbíráte různé jackpoty, do toho vám hrají jingly, mluví komentátor, vrčí motor a vybuchují auta, až si člověk říká, jak to Amiga se 4 zvukovými kanály může vůbec zvládat.

Závody jsou pouze pro jednoho hráče, ale z výše popsaného je jasné, že to vůbec nevadí a že jde o zdařilý hukot. Multiplayer vám chybět vůbec nebude – kdo nevěří, ať si pustí video níže. It’s showtime! Good luck… you need it!

Nedávno jsem publikoval článek o emulaci Amigy na iPhonu. Zpráva je to pro amigisty nepochybně skvělá, pojďme se na tuto emulaci podívat trochu blíže.

Je potřeba si uvědomit, že takovéto řešení bude ideální především na hraní her. Emulace operačního systému by byla asi jen pro hardcore fans. Posledně jsem také zmínil jisté pochybnosti o tom, zda hry, které se ovládali oběma tlačítky myši (strategie) půjdou bezproblémově. S dotykovým joyem nebude předpokládám žádný problém. Sám zatím nejsem majitelem zařízení s iOs, takže opravdu nemám představu – o svém samsungu star mohu stěží hovořit jako o demoverzi iPhonu.

Jistým řešením pro iPad by mol být herní ovladač, o kterém psal technik na svém blogu zde. Přece jenom k retro atmosféře se nějaký fyzický ovladač hodí.

Co v emulaci Amigy najdeme? Pravděpodobně hry, které jste již mohli vidět v předchozím videu. Vývojáří Manomio vyjednávají licence i u dalších herních titulů. Stáhnete si soubor, který bude obsahovat vše v jednom, v update či vyšší verzi pravděpodobně objevíte i více her.

Z archivu Amiga her lze opravdu vybírat, vždyť na tuto platformu vzniklo přes 10.000 her. Pokud si sám chci sestavit Top 10, je mi těch deset pozic skutečně málo, pohyboval bych se někde v rozmezí 50-100 her a to bych si ještě sakra vybíral. Je třeba držet vývojářům palce při schvalování v iTunes store a ve vstřícnosti správců autorských práv herních klenotů. Konec konců je to byznys a retro je in.

Psygnosis / DMA Design 1993

5 disket

Máte rádi dungeony, kde se to jenom hemží kostlivci, čaroději, mícháním kouzel, sbíráním magických předmětů, léčením nebo kouzlením? V případě Hired Guns si můžete na takovýto dungeon rovnou nechat zajít chuť – tedy alespoň zpoloviny.

Co nám DMA Design (nynější Rockstar Games) naservírovali na 5 disketách sice dungeon je, ale trochu odlišný. První kulka mezi oči „klasickému“ dungeonu je prostředí a emzáci. V úvodním menu si nevybíráme postavy mezi elfy a trolly, ale mezi nájemnými zabijáky vylepšenými o různé implantáty, či mezi smrtonosnými roboty. Místo tradičních kostlivců a čarodějů se zde potkáváte s kreatůrami (částečně) přeživšími nějaký biologický masakr.

Druhou ránou je pak rozdělení herní obrazovky na 4(!) samostatná okna pro jednotlivé postavy – zde je potřeba se pozastavit. Hru lze hrát za kampaň a nebo short action. Kampaň může být pro jednoho hráče, který ovládá 4 postavy trochu nudná. Short action je naopak multiplayerová orgie, kdy se snažíte zlikvidovat všechny protivníky a zůstat posledním přeživším.

Nabízí se otázka – dá se to vůbec ve čtyřech hrát? Dá dá dá. Ano, pokud se ovšem čtyři vejdete ke klávesnici Amigy, potažmo emulačního stroje. Přeci jenom před těmi 16 lety jsme byli hubenější kluci, lze to i tak, že jeden má joy, druhý myš a dva jsou u klávesnice. Moc si to ale nedovedu představit na připravovaném emulátoru Amigy pro iPhone, některé hry budou hratelné skvěle, ale Hired Guns se na display telefonu hodit moc nebude. Lze hrát i na holé A500, ideální je ovšem A1200 s harddiskem, s Chip ram bude mít hra rozšířenou zvukovou kulisu.

jak už to bývá, v dungeonu má každá postava unikátní vlastnosti a vybavení. Není tomu jinak ani zde. Co postava, to jiný arsenál, jiná pohyblivost. Robota asi těžko přesvědčíte, že je pro něj lékárnička to pravé ořechové k opravě poškozených systémů. Stejně tak naprd bude člověkovi repair kit, určený právě robotům.

Přestože už vám nejspíš leze moje adorování skladatelského umu Allistera Brimle krkem, hudbu k tomuto titulu dělal Brian Johnston a někteří ji považují jako nejzdařilejší kulisu k amiga hře. Character menu je dokonalost, před několika lety jsem jí pomocí Reasonu a reverzního inženýrství předělával do současnějšího zvuku,(výsledek k poslechnutí zde v playlistu). Ostatní skladby dokreslují atmosféru při nahrávání lokací z disket, jedná se většinou o ambientní stopy.

Následující video mluví za vše, emulace amigy pro iPhone je v přípravě a vypadá to opravdu velmi dobře. Z živé prezentace mi ale není moc jasné, jak je to s emulací klávesnice, případně druhým tlačítkem myši při ovládání strategiíckých her.

Vzpomeňme ale na dobu nedavno minulou, kdy se připravovala emulace klasického Commodore C64 a schválení aplikace se málem nekonalo. Oba tyto emulátory májí na svědomí vývojáři Manomio. Doufejme, že emulace amigy bude mít hladší průběh při schvalování a že projde bez zbytečných průtahů. Pak už by mi nic nebránilo (tedy snad kromě absence zbytečných 15 tisíc) si ten ajFoun nebo jiné zařízení s iOs také pořídit.

A co vy ostatní, půjdete do toho?

PS – pro úplnost video emulace C64 na iPhone

Toto video sice není žádným nováčkem, ale snad jako jediné vám poskytne tak ucelený pohled na amigáckou herní scénu. Schválně, kolik her jste z tohoto videa sami hráli?

Vydavatel: Renegade

Rok vydání: 1994

Počet disket: 2

Graficky jedna z nejpovedenějších her na Amize – úrověň statické i animované grafiky je opravdu velmi vysoká. Co je smyslem hry – všechny postřílet, posbírat potřebný počet duhových kuliček a doběhnout do cíle – nic smysluplného, co by stálo za nějaký příběh. Nevlastnil jsem originál, třeba nějaký příběh v krabici byl, ve hře nás tím ovšem autoři nijak nezatěžují. Dozvíte se akorát že váš hlavní hrdina se jmenuje Ruff Rogers.

Celkem vás čekájí čtyři grafická prostředí, každé rozdělené do 4 levelů. na konci každého je final boss. Současníkům to už nepřijde, ale v době vydání byla tato hra neskutečná pastva pro oči. Byť nepoužívala víceúrovňový scrolling, vymáčkla z holé Amigy opravdu grafické maximum. Dokonce pokud jste lezli někam hlouběji do podzemí, veškerá grafika plynule ztmavla, asi jako kdybychom jí ubrali ve Photoshopu brightness o nějakých 15% – tento efekt jsem předtím nikde neviděl.

Obtížnost hry se zvyšuje každou novou úrovní, první dva levely proběhnete celkem bez problémů, pak nám začne atmosféra houstnout. Cestou narazíte i na dobroty (extra život, energie, lepší zbraně…), jenž zpestří vaše likvidační tažení.  Po dokončení celého světa získáte kód do světa nového, ale začít s 3 životy poslední čtvrtý svět je sebevražda – nejlépe si dát hru na jeden zátah. Opět platí, že si musíte na prostředí a hratelnost chvíli zvykat a se hrou se sžít. Když chcete například změnit směr běhu, postavička nejprve zabrzdí a pak se teprve otočí. Pokud pálíte do emzáků, je jich tu skutečně jen minimum, kterým stačí jedna rána k likvidaci. Pokud do někoho střelíte, okamžitě se k vám snaží dostat a ubrat vám alespoň jeden energetický dílek, byť jej vaše salva zpomaluje. Pokud střílíte ve stoje, lze měnit směr střelby po 45° (držením střelby, nakloněním joysticku).

Arsenál je vcelku jednoduchý – máte samopal, který jde rozšířit vždy jen na několik desítek sekund sebráním nějaké ikonky – rychlopalby, laseru, raketometu a hlavně – plamenometu! Plamenomet se povedl a kdo nezkusí, nepochopí. U základní zbraně držíte autofire, občas ovšem nezapomínejte dát zbraň vychladnout, zahřátá střílí velmi pomalu. Celá hra je perfektně ozvučená a pod všemi těmi explozemi a odrazy střelby vám jede našlápnutá muzika, která hráče nutí k rychlé akci.

Přestože grafika vypadá roztomile, nenechte se oklamat. Pokud se totiž rozhodnete hru zdolat, rozhodně se při jejím hraní pořádně zapotíte. Mě samotnému se to nepodařilo, bídně jsem zhynul ve světě 04, levelu 02. A co vy ostatní, dostali jste se na samotný konec?

Rok vydání – 1995, velikost 3 diskety

Dnes zná Worms každý, netřeba nijak dlouze představovat. Ovládáte tým červů, kteří mají jediný úkol, zlikvidovat červy z protivníkova týmu. K tomu vám dopomáhá působivý arzenál zbraní – uzi, bazuka, granáty, dynamit, miny, banánové bomby a další. Hra je tahovka, v každém kole hrajete jen s jedním červem. Myšlenka tedy nijak oslnivá není. Amigisté jistě pamatují starší Scorched Tanks, hru velmi podobnou.

Při vašem tahu nemusíte jenom útočit, ale například se k protivníkovi propálit autogenem (to trochu připomíná Lemmings a jejich bourání překážek), nebo se startrekovsky teleportovat z místa na místo.

Při soubojích mají postavičky průpovídky dabované zrychleným hlasem. Dnes docela otravná věc, ale v době vzniku to byla sranda poslouchat „čamikadzí“ nebo „áj kil jů“ jako od šmoulů. Navíc kdo měl sampler, mohl si soubory „předabovat“ do češtiny. Tuším že nějaká verze v cz tu také kolovala.

Worms byli původně programováni na Amize v Blitz Basicu. Počátky tohoto titulu překvapivě sahají až do roku 1990, kdy jistý Andy Davidson napsal základy této hry a později jí chtěl vydat jako Total Wormage. Obeslal více vydavatelů a nikdo hru nechtěl – tedy až do chvíle, než si plácnul s Team17. Legenda, kterou zná dnes miliony hráčů málem vůbec nevyšla! Andy se dále věnoval vývoji Worms: Director’s Cut, jenž vyšel pouze pro Amigu, jednalo se o rozšířenou jedničku s editorem levelů a rozšířeným zbraňovým arsenálem – byla to vůbec poslední hra z červí rodiny, která na této platformě vyšla.

Krajina pro jednotlivé souboje se generuje, takže jednou jste na sněhu, podruhé třeba v pekle. Asi už dědkofilovatím, ale ty doby, kdy jsme se sešli čtyři u jedné Amigy a pařili tuhle pecku několik hodin, měli něco do sebe. Worms jsou fantastickým žroutem času, takže pozor na to!

Oproti výměně klasického disku se výměna RamDisk ikony provádí poněkud jinak. Zjednodušeně lze říci, že jí do systému nahrajeme ještě před jeho samotným startem, resp. mu řekneme, odkud si jí má otevřít.

K tomuto kroku budeme potřebovat editor textového souboru, ideální je CED, který už jste si stáhli dříve a nakopírovali do DH0: S. Další věc potřebná k výměně ikony je nová ikona. Pokud si nechcete dělat násilí s jejím hledáním, stáhněte si jí ODSUD, rozbalte a nakopírujte jí také do DH0: S.

Spusťte editor CED a otevřete v něm soubor z pozice DH0: S: Startup-sequence. V otevřeném souboru sjedeme až na konec a dle následujícího obrázku vepíšeme zvýrazněný řádek, který si před dalším spuštěním Workbenche otevře naší diskovou ikonu Ram disku.

Výsledek – opět máme o něco hezčí Workbench.

Rok vydání 1993, velikost pod 500kB (!), zábava na neskutečně dlouhou dobu – tolik k úvodu, který zas tak moc neříká. Abychom se dostali hlouběji k jádru čivavy, Frontier je vlastně pokračování neméně slavné hry Elite z roku 1984, také má tento klenot v záhlaví přízvisko Elite II. Tyto hry lze označit nálepkou vesmíný simulátor skřížený s obchodní strategií.

O co vlastně jde – začínáte s poměrně slabou vesmírnou lodí a s žalostně nízkým kontem. Toto konto se zpočátku pokoušíte rozmnožit legálním prodejem různých komodit napříč hvězdnými systémy, časem pašováním ilegálního zboží. Co je někde volně dostupné, může být v jiném systému nezákonné a velmi žádané. Sledujete zpravodaje či soukromé obchody, ale hlavně se nenechte chytit chlupatejma. Ty vás občas prohlídnou před přistáním do doku, občas jsou též přestrojeni za falešný soukromý obchod. Doporučuji vést si ke hře sešit a psát si názvy prověřených obchodů v jednotlivých přístavech bokem.

Místa k obchodování není na lodi moc, tak není od věci vzít zakázku od armády nebo korporace – záleží v jakém politickém prostředí hru začnete – zpočátku se jedná o převozy reportů či medailí ze systému do systému. Jedno je ale jisté, začátek v obou prostředích je obtížný a pomůže vám v něm časté ukádání pozic. Pokud plníte zakázku, je totiž zvýšená pravděpodobnost, že na vás někdo zaútočí. Protivníka pak můžete vyřadit laserem nebo raketou.

Až si něco přivyděláte, budete si chtít koupit větší a lepší loď, na kterou se vejde víc vybavení, bude mít větší dolet, půjde nainstalovat víc štítů, zbraní, kabin pro pasažéry ap. – prostě za víc peněz je i víc muziky a svobody.

Buď se rozhodnete kšeftovat s čím to půjde, nebo se dáte do služeb armády / korporace, která vás od jednoduchých úkolů dovede k bezpečné přepravě osob až po likvidaci nepohodlných jedinců. Váš status se také zvyšuje počtem sestřelených lodí, ke statusu Elite se dopracujete po nějakých 6000 zářezech. Můžete ale klidně cestovat přes celý vesmír a prostě jenom objevovat neobjevené.

Mimochodem – hra má několik pokračování, ale třeba X-Beyond na nějaké tisícinásobné instalační velikosti hry nenabídne takový rozsah jako stařičký Frontier. Jasně, grafika a zvuky jsou někde jinde, ale jak je to možné? Zeptejte se autora hry Davida Brabena, jak to na tu jednu disketu narval, včetně cca 10 skladeb a úvodního dema.

Co je vlastě cílem hry a jde vůbec dohrát? Odpovím otázkou – opravdu potřebujete vidět gratulaci typu: „Blahopřeji, jste úplně ten nejvíc pilot ve vesmíru! Hra končí protože nikdo tak dobrej jako ty tu prostě není, jseš borec!“ Hra je zábavná v tom, že překonáváte překážky a dostáváte se dál. Potvrdí vám to každý, kdo se dal na dráhu kšeftmana a má na kontě virtuální milion kreditů – hra se stane nudnou, pokud se nerozhodnete zkoušet něco nového a lítáte jen z jednoho systému do druhého a zpět – což je mimochodem dobrý krok na začátku. Hra je totiž neskutečně rozsáhlá a je jen na vás, jakým směrem nastavíte knipl své vesmírné kocábky, vesmír je totiž i v podání Frontiera (téměř) nekonečný.

Jeden excelentní článek o hře od Dave De Sadeho naleznete ZDE

Help stránka plná užitečných informací ZDE

Druhá help stránka o hře TADY

Základní mapa TADY

Video: